Jak jsme se přetahovali o ,,Kačera,,.

Jak k tomu došlo-byli jsme přihlášeni na poslední závody seriálu do Tvarožné Lhoty,ale na poslední chvíli žena musela na podnikovou slávu a prostě nemohla jet-no a mně nezbylo než použít šedou hmotu mozkovou na těžké dilema-pojedu sám,700 km tam a zpátky,nevyhraju,i když se budu snažit ,protože rozhodnutí maketových soudců na jaře nás odsunulo na poslední místa v bodování a to,že tohle jsou mé nejlepší lodě,nikoho nezajímalo-konec konců,opravdu nejsem maketář,jen nadšenec do parního pohonu,takže se sice mohu rozčilovat,ale nic s hodnocením neudělám-a tak jsem odřekl také.

Letošní soutěžní výsledky opravdu mohu zapít dvojitou velkou Šaraticí a čajem Senna-kdo ví,o čem píšu,pochopí.

Samozřejmě jsem nehodlal zůstat doma-bojím se v dílně-všude na mně koukají,,nadržené,, lodě bez zaměstnání a tak  pozvání na soutěž tahačů přišlo jako na zavolanou.

Konkurs na vlečnou loď  vyhrála loď manželky Tollman-je to stavěné opravdu podle anglického tahače,i když s mými ,,vylepšeními,, a tak jsem spojil příjemné s užitečným a vyrazil.

Malé odbočení-žena mně vybavila bankovkou s portrétem Boženy Němcové a tak jsem ji zřejmě hodil do tašky a vyrazil pln nadějí.

V Braníku jsem se hrnul ke kase,že zaplatím startovné 50 Kč,ale peníz,,,Božena,, kde nic,tu nic,i když jsem prošmejdil tašku,kapsy,auto,no,naštěstí tam byl kamarád a parní kolega Ivan Hořejší,další,,oběť,, rozhodnutí soudců  na předposledním místě,i když,Ivan má lepší výmluvu-jeho Olinka místo lodičky Charlie bude drandit s kočárkem-a tak mi finančně vypomohl.

Noví kamarádi nás vzali za své přímo bleskově-klidné prostředí,pohoda,žádné přejímací formality-máš loď,máš pět bodů,půjčili mi i karabinku na vlečné lano - na to jsem samozřejmě ani nevzdechnul,takže jsme se chvilku ,,popelili,, na startovišti a koukali,co a jak-pro oba to bylo Velké Novum-snad jen Tomáš Kočí loni zkusil vyplout se svojí lodí ,ale jako vždy,nedojel-i my jsme očekávali velké věci a dopadlo to trochu jinak.

Ale k lodím-Ivanova loď je vltavský remorkér RŽ,na stejném trupu od Pepíka Darvaše,jako moje,ale Ivan má strojovnu Vilesco,lehký kotlík a větší plynovou bombičku-celkem asi 4,5 kila-jeho loď má ponor,,jen tak tak,,aby šroub byl pod vodou,ta moje,,buchta,,sedí hluboko ve vodě,téměř až k úrovni paluby-přes deset kilo,oba jsme si trup upravili-zadní sklonění jsme srovnali vzhůru,Ivanova loď je jednodušší,ale víc kopíruje předlohu,já,jako vždy,do lodě vrazil svoje představy a zkušenosti,takže se moc předloze nepodobá.

Ivan má palubu kolem bortů jen naznačenou ,takže dostatek vzduchu pro kotel má přímo zaručen-ta moje je rozvrtaná množstvím otvorů,a stejně musím odsávat horký vzduch a páru z prostoru strojovny ventilátorkem.

Co je ale nejhorší,a na to jsem přišel asi deset vteřin po startu-místo vlečného háku za komínem mám velkou úvaznou kozu na zádi-a to je špatně.

Navíc,kdosi mi řekl,že lano serve záchranný člun,který opravdu byl na zádi vpravo,a tak jsem uvázal loď za boční průvlaky,takže vlečné lano bylo přesně uprostřed zádi-moc se mi to líbilo.

Naši kamarádi určitě očekávali,že je dlouho nezdržíme,a tak jsme vyjeli první.

Moje loď natlakovaná na 1 atm vyrazila z kotviště,za ní náklad,a Ivanova loď jako brzdič,ale ouha-nějak mi to nezatáčí-lano se napjalo a i když je kormidlo ,,zcela vlevo,,-loď je jako vězeň na lanči-tvrdohlavě směřuje na břeh.

Jéžišmarjá-takže zpět,přefiknout úvazy,přehodit lodě-Ivan má úvaz za komínem,takže bude tahač,a já budu brzdič-na přídi jsou průvlaky na kotevní řetěz-takže honem honem,kotle se pomalu chystají aktivovat pojišťováky,nebo pšouknout-ale stihli jsme to,a soulodí vyplouvá.

Tedy,hrabe se-naše lodě jsou pomalé a nevýkonné-ale,vyvlekli jsme to z kotviště,vyhnuli se nástrahám,a ,,švihali to,,k další překážce-průjezd kolem něčeho do něčeho-dostali jsme něco jako notový pult na anténu,já koukal přes brejle do not a chudák Ivan se s lodí lopotil to nasměrovat do prvního průjezdu.

Myslím,že jsem si opravdu užil-ta moje kočka sice nebyla nijak rychlá,ale natlakovaná je docela obratná,a tak jsem s vrtnou plošinou smýkal sem,tam,až  chudák Ivan s lehkou lodí na špici šedivěl.

Projeli jsme nejobtížnější úsek popředu,a začali couvat-myslím,že jsem nebyl moc užitečný-kamarádi nám dokonce povolili brzdicí lodí strkat,,Kačera,,pomocí přilepení se k boku válce,a to mi docela šlo,jenže moje loď byla silnější a občas stáčela soulodí ,,k obrazu svému,,.

Myslím,že soudce z toho byl divoký,a kamarád na špici se choval decentně-nenadával ani nekřičel,když jsem něco zmršil.

No,projeli jsme asi třetinu tratě,a Ivanova začala loď,,vadnout,,-hořák zlobil,a klesal tlak na stroji,takže jsme rozumně ukončili asi po patnácti minutách naší bitvu s nepřízní přírody /byl silný vítr a plošina byla jako plachta / i s vlastní nezkušeností,a hrnuli se do přístavu.

Nicméně,dojeli jsme,předali plošinu další posádce,která s ní hned vyrazila rychlostí,o jaké se nám ani nesnilo,a šli jsme se občerstvit.

Na paloučku  zatím nějaká milá mladá  paní urožnila masíčko a když jsem odmítl chleba že mám dělenou stravu,nahradila ho dalším kusem masa-opravdu,péče podle mého gusta.

Na nealko pivo do stánku asi 100 metrů mimo,Ivan mi znovu půjčil,a zpátky,chystat druhou jízdu.

Tentokrát jsem uvázal loď opravdu za tu zadní kozu,která je asi na úrovni šroubu-nic moc,ale lepší než za záď,i s rizikem,že si ufiknu lanem záchranný člun-když jsem ale viděl svojí solidní stavbu člunu i člunových jeřábků,klidně jsem to risknul.

Kamarádi nám mezitím přidělili,,Malého kačera,,-dlouhou,úzkou a nízkou vanu s naznačenými nástavbami-která ale pro vítr nebyla překážkou,takže jsem očekával lepší výsledek.

No,vyrazili jsme,ale Ivanovi po chvilce chcípnul hořák.

Zacouvali jsme zpět,Ivan ve snaze profouknout trysku zadul mocnou hrudí do trubičky /Ivan je vzděláním hudebník / a tak jeho fuk byl opravdu mocný-ale hrůza,přetlak asi 1 atm ,,vyfouknul,,trysku Meva ze silikonové hadičky a ta s plesknutím dopadla několik metrů od břehu…a bylo vymalováno.

No,odmítl jsem se vzdát,a tak po odvázání Ivanovy lodě jsem vyrazil na trať sám.

Ono to jelo,ale,jak si nadjet,aby to na poměrně malé ploše zátoky zatočilo,to bylo,oč tu běží.

Bil jsem se s loďmi asi čtvrt hodiny,snad jsem něco i projel,ale když i mně začal docházet plyn,ukončil jsem první vystoupení Parních Lodí na TT a šel pryč s tou svou ufuněnou lodičkou,které mezitím spadl ochranný oblouk nad zádí do kalné vody a připojil se k Ivanově trysce Meva…

Kamarádi byli velmi ohleduplní.

Pro budoucno to vidím takhle-na parní lodě bude třeba jiná zátěž,jiná trať,jiné pravidla-přeci jen jsou to opravdu pomalé a nevýkonné šífy-když jsem pak pozoroval,,přemotorované ,,Springery,jak ve zkušených rukou cvičí s vanou jako by to byla hračka-bylo mi do pláče.

A to jsem si myslel,že ta moje lodička je docela dobrá - snad i je,ale potřebuje opravdu jinou vaničku,úvaz někde za komínem-druhou loď snad dodělám v historicky krátké době-té už závěs musím zachovat tam,kde je nejlepší,loďje i kratší,a snad bude výkonnější-má šoupátkový dvouválec 2x11 mm,a snad do té doby dokončí i Keba svojí parní loď,snad i Ladouš,a budou moci vyrábět,,noty,, na parní TT podle opravdových možností těchto lodí.

Děkuji všem novým kamarádům za shovívavost k našim chybám,za fotky Láďovi Doušovi/já nebyl schopen fotit ani na břehu/, za karabinku,úvazy,pohoštění…mám co dělat,jenže,musím za sestrou na dva měsíce,a to mi  bude zatraceně scházet.

A abych to ukončil-doma jsme s ženou prohledali domácnost,vysypali pytel s papírem,odsunuli skřínku na boty,na které ta,, Božena,, ležela,vyndali prádlo z pračky,jestli není bankovka s číslicí 500 v kapse montérek,ale NIC-už jsme si vyčítali navzájem sklerózu-málem jsem tvrdil,že mi ta moje nic nedala,ale pak jsme jeli na hřbitov pro truhlíky s kytičkami a já hledal šroubovák za sedadlem,a ejhle,Božena ležela pod mým sedadlem,zatížená klíči,které jsem zatím nepostrádal-jak se tam dostala,ví pámbů-asi mi spadla taška a vysypalo se to-jak jsme byli rádi,že ještě nemáme výpadek mysli.

Zatím si jen nepamatuju rutinní činnost v toku událostí,ale,už to klepe na dveře.

Skleróza.