Jak se baví penzista

Nemohu se nepochlubit svou další prací

Někdy před deseti lety jsem si našel v literatuře o parních strojích obrázek zvláštního stroje a musím říci,že se mi moc líbil.Zjednodušil jsem si konstrukci tak,aby s to dalo udělat v mých podmínkách,navíc jsem si rozkreslil šasi stroje,protože jsem chtěl zadat panu lisaři do Tesly výrobu součástek a nakonec to tak dopadlo-jednoduché plošné výrobky z duralového plechu jsem snýtoval pomocí mosazných úhelníčků a měděných nýtků a moji touhu po kráse historicky vyhlížejícího stroje tohle splňovalo beze zbytku.

Jenže mezitím jsem začal závodit ve třídě DS,potom se přidala manželka,do toho jsme začali přestavovat domek po rodičích a najednou nebyl na nic čas a tak jsem celou věc na deset let odložil.

Když jsem ale byl poslán do důchodu,prohrabal jsem svoje sklady součástek a začal věci dodělávat.

Základ stroje jsem měl,takže jsem vzal dva válce z dalšího stroje-byly oscilační,takže drátem k tomu přivázat kousek mosazného plocháčku,dmýchal jsem na to plynovou pájkou Meva  a přikapával cín a kyselinu a najednou se to spojilo-a už jsem mohl pokračovat.

Odfrézovat do roviny a přidělat k tomu z kusu mosazi šoupátkovou komoru-blok mosazi 40/20 mm bohužel cenově poněkud mimo moje možnosti,ale odevzdal jsem do sběru špony a odřezky barevných kovů a koupil si kus tyče-cena tyče o polovinu převýšila výdělek za odřezky,ale naštěstí spřízněný pan skladník ve Feroně Holešovice vždy zavede řeč na parostrojnictví v Česku a tak se mi zlepšila nálada…

Doma jsem začal opracovávat mosazný plocháč-odvrtat,odfrézovat do roviny,pilovat.vrtat,řezat závity,až celek začal dostávat tvar a smysl.

Staré válce dostaly nové písty,vše jsem v soustruhu za použití malé Proxxon vrtačky s brusným kotoučkem vybrousil,celek jsem,,vojel,, osmistovkou smirkem,potom brusná pasta a nakonec,,probíjení,, pístu válcem pomocí měděné trubky a kladiva,až to začalo pasovat a těsnit…strojaři určitě omdlévají,ale my elektrikáři víme své.

Přivrtat a přišroubovat válec k základně,vyrobit z kousků mosazného plocháčku křížové vedení,z bronzu kameny na kluzné plošky,celek se nějak podařilo středově uchytit a bylo to-mohl jsem začít zkoušet.

Kupodivu to běželo,samozřejmě na stlačený vzduch,takže výborně,už jsem věděl jak na to a tak druhý válec a píst už víceméně byla seriová práce.

Ojniční ložisko je dělené,jsem na něj moc hrdý,protže to umožnilo dát oba válce stejně,a nemusel jsem vymýšlet nějaké úhlové udělátory.

Strojek byl sice velice jednoduchý,ale běžel-takže jsem mohl pokračovat.

Kliková hřídelka jen tak-tak vykukovala z ložisek,takže jsem vyrobil konstrukci na ložiska koles,a propojil to se strojkem malým řetízkem z nějakého zařízení co jsem našel v Tesle-jak se říká,náhoda přeje připraveným-na smetišti ležela nějaká stanice pro vojáky co se ladila pomocí kličky a řetízku-moc užitečné.

Celek se bohužel tahem kroutil a tak jsem to ještě celé zavětroval vzpěrami a pevně sešrouboval.

Vnitřek mé konstrukce byl ošklivě prázdný a tak jsem vyrobil z Cu plechu nádobky vytvarované přesně do otvoru ve stroji,každý byl zrcadlově otočen,čili žádná legrace,ale nakonec se věc podařila-vznikly dva hrnce ve kterých se výfuková pára ze stroje ochlazuje.

Propojit to s přepínačem páry dopředu-dozadu,dát předehřívač kotelní vody,pumpu na pumpování vody do kotle,vyrobit hořák z měděného plechu a svařit to stříbrem,aby se to žárem nerozpustilo,vymyslet nebo lépe odzkoušet jakou trysku,jaké přivzdušňovací otvory k hořáku,no a vyrobit kotlík…ten je systém Yarrow,čili soupavé trubičky do tvaru písmene A,je jich tam asi 48,no a po opravách svárů na kotli začít zkoušet.

Mezitím jsem přišel na to,že kotlík je o dva centimetry širší než šasi stroje a tak znovu,nový kotel-starý se samozřejmě bude hodit do jiné lodě.

Oplechovat kotlík,zaizolovat nějakou ohnivzdornou izolací na polštrování  dveří a kastlí aut / metr na metr stojí asi 550 korun /ale výsledek je dokonalý-vnitřek lodi nebude opalován žárem z kotle.

Nakonec jsem ještě přidal šnekový převod od elektromotorku k pístové pumpě,mazničku,parní přepínač  velký skoro jak malý setrvačník,další kondenzační nádobu na výfukovou páru,prostě celek váží asi 11 kilo a hodí se to do asi dvou trupů co mám,takže někdy v budoucnu celou věc dodělám,aby to pohánělo nějaký kolesový parník,přičemž lopatky by mohly být na průměru kola asi 25 cm,což je docela dost.

Z internetu jsem si stáhnul obrázky velkého kolesáku se čtyřmi komíny,bude to krása…

Uvidíme přes zimu,jestli to stihnu.